Kniha jako výhra v soutěži AZ-kvíz dne 17.9. v 17:15 na ČT1

Zdroj: ceskatelevize.cz

Ano, je řeč o dnes již takřka legendární soutěži České televize. Kdo by neznal Aleše Zbořila a Evu Machourkovou? Oba sympatičtí moderátoři uvádějí soutěž shodně od roku 1997.

Už v květnu letošního roku přijala dramaturgyně pořadu, paní Jaroslava Pešková, moji nabídku knihy Sabagiro už ne! jako jednu z cen pro hráče, který se v soutěži umístí jako druhý. Ano, mluvíme o tom nešťastníkovi, který nejde k bankomatu pro peníze, ale místo toho si má vybrat nějakou knihu. 😀

Tak já doufám, že si co nejvíc z vás v úterý 17.9. v 17:15 naladí program ČT1 a koukne, jestli si stříbrný medailista vybere tu mou knihu! Já věřím (a doufám), že ano. Pokud třeba budete zrovna ve vaší práci, kde skutečně pracujete a nekoukáte na telku, můžete pak na pořad kouknout v archivu České televize zde.

Kniha bude jako výhra ještě dvakrát, ale tyto díly se budou točit teprve koncem září, takže zatím datum neznám.

Mějte se hezky!

Obrázek je pouze ilustrační a vzhled knihy před televizními kamarami se může od tohoto na pláži mírně lišit.

Vychází e-kniha Sabagiro už ne!

Obálka e-knihy
Obálka e-knihy

S radostí vám oznamuji, že kniha dosud dostupná pouze v tištěné formě, právě vychází i v elektronické podobě. Takže pokud čtete raději na mobilu, tabletu nebo noťasu, můžete knihu zakoupit za zvýhodněnou jednotnou cenu 149 Kč. A kde? Všude možně, kde vás jen napadne:

Alza.cz
Google obchod
Knihkupectví Kosmas
Palmknihy.cz
Knihcentrum.cz
a další…

Až knihu přečtete, nezapomeňte zanechat hodnocení na Databázi knih , cbdb.cz nebo rovnou na e-shopech. Díky moc a mějte se hezky!

Právě vyšla kniha SABAGIRO už ne!

Rusko, Gruzie, Arménie a další země očima mladého dobrodruha

Slyšte o knižní novince!

Důvod k oslavě 🙂

Ano, konečně dorazila – v plné své kráse. S potěšením můžu říct, že se mi kniha moc líbí. Grafička navrhla opravdu hezkou obálku, nikdo ji při výrobě a tisku díkybohu nezkazil, kniha je celkově kvalitně zpracovaná – nerozpadne se po přečtení pár stránek.

Anděl štěstí bude knihu doprovázet při jejím dalším životě

Takže už není na co čekat, objednávejte! 🙂

Co bude dál? Pojďme se spolu podívat na harmonogram:

Pondělí 27.5.
Začínám přednostně rozesílat dříve objednané knihy

Pátek 31.5.
Kniha bude dostupná ve všech dobrých knihkupectvích

Pátek 14.6.
Budeme pořádat přednášku o naší poslední výpravě Africká odysea v Obecní Knihovně Horní Lideč. Podrobnosti budou v brzké době upřesněny.

Týden 24. – 30.6.

Proběhne kurz přežití v divočině v jižním Maďarsku – o tomto experimentu pravděpodobně vznikne nějaký ten zápisek, který budu zdarma přikládat ke knize (i těm, co zakoupili dříve)

Chci být neustále v obraze!


Zrození knihy – II. díl

Podobným způsobem vstupoval příběh do knihy 🙂

Ahoj všichni, kteří sledujete můj profil! 😊 Co se stalo za poslední týden?

  • Agáta Prachařová zveřejnila sms, která jejího muže osočuje z nevěry
  • Eva Longoria dopřála tělu čas: 10 měsíců po porodu syna se ukázala v bikinách
  • Velikonoční zajíček zmlátil agresora, který plivl na ženu

To jsou ale kraviny, že…? Ale stalo se i něco zajímavějšího. Místním zpravodajstvím Region Valašsko proběhla novinka, že „mladý cestovatel z Valašské Senice vydává svou první knihu“. Takže teď o tom už nevědí pouze ti, které každý den otravuji otázkami typu:

Já: „Která obálka je lepší?“

Oběť (například kámoš, kterého k jeho smůle potkám v obchodě): „Ta druhá.“

Já: „A nepřipomíná ti tak trochu starý školní atlas?“

Oběť: „Ani ne.“

Já: „Tak ani ne, nebo ne?“

Oběť: „No možná trochu jo… Víš co? Radši vyber tu třetí obálku.“

Já: „Dík za názor. A když už se ptám… co říkáš na tu anotaci? Poznáš z ní, že jde o cestopis? Pár lidí si myslelo, že je to fantasy, protože v ní píšu o obřích pavoucích.“

Oběť: „Buď v klidu, je to jasný cestopis.“

Já: „Počkej, ale ty přece dávno víš, že píšu cestopis…“

Oběť: „No…“ (Snaží se schovat za regál, aby nedostal další otázky.)

Sranda, že? 😀

Tak ale teď už ke slíbenému pokračování článku, jak kniha vznikala. Minule jsem stručně připomněl celou výpravu, nastínil jsem, kdy a jak se zrodila myšlenka proměnit obyčejné poznámky z cesty v celou knihu. Článek skončil tím, že mi odpověď jednoho nakladatelství změnila život.

K mému údivu mi nepřišla odpověď, jak netrpělivě celé roky čekali na úžasný rukopis nevídané kvality a že se teď konečně dočkali. Naopak mě šokovala zdrcující kritika, že se nejedná o žádnou knihu, ale o cestovní deník, kde stále dokola řešíme jen problémy s autem.

„Tak tos pos*ala! Já ti ještě ukážu!“ blesklo mi okamžitě hlavou.

Asi po dvou týdnech, až mě opustila největší zlost, jsem se dal do díla. Polovina vyprávění o opravách auta šla z textu okamžitě do pr…yč. Ano, uznávám, redaktorka měla pravdu, bylo to něco jako výlet opravářů automobilů.

Pak jsem si na skupině začínajících spisovatelů na Facebooku našel tzv. beta čtenáře. Jedná se o lidi, kteří si dobrovolně vaše dílo přečtou a poskytnou smysluplnou zpětnou vazbu. Poté, na základě konstruktivní kritiky, jsem komletně celý 100stránkový text převedl z nezajímavého minulého času do mnohem údernějšího času přítomného. Následovala změna nudných opisů rozhovorů na živé dialogy. V dalším kroku jsem přidal více zajímavých fotek a zaměřil se na jejich popisky – každý musel být zajímavý, vtipný, v ideálním případě obojí dohromady.

A pak jsem hledal dalšího kritického beta čtenáře, který by posoudil pokrok. Vybral jsem spolužačku ze střední, která se kritiky opravdu nebojí. Excelentní volba. Kniha se v mnohém posunula zase o kus dál. Následoval opět kontakt nakladatelství. A odpověď mi opět změnila život. Ono popravdě život změní víceméně každá událost – například sníte jablko a najednou žijete život, ve kterém nemáte hlad… 😊

(Pokračování příště)

Chci vědět o každém dalším článku co nejdříve!

 

Zrození knihy

Ilustrativní obrázek – výsledná kniha se bude pravděpodobně lišit. Asi o 100 %.

Minulý týden jsem poslal do světa zprávu, že vyjde kniha SABAGIRO UŽ NE! Chci vám všem moc poděkovat za projevený zájem – ať už ve formě „lajků“, sdílení příspěvku či objednávek knihy. Moc si toho vážím. A abyste se se mnou zatím nenudili, rozhodl jsem se sepsat, jak celá kniha vznikala – od prvního zápisku v cestovním deníku až po odeslání do tiskárny. Dost bylo řečí kolem, pojďme na to.

Jedna z investic před samotnou cestou byl obyčejně neobyčejný linkovaný sešit s tvrdými deskami. Vybral jsem si takový hezký s vysokými horami na obálce. Připomínal mi Velký Kavkaz – majestátního obra, kterého na své cestě do Gruzie budeme muset zdolat. Třiadvacetiletou Škodou Forman.

Cestovní deník jsem si rychle oblíbil, zaznamenával jsem si pečlivě každý den a počet popsaných stran rychle přibýval. Nedaleko ruského města Kursk nás překvapila střelba ze samopalu. Druhý den probíhal poněkud klidněji. Alespoň dokud jsme se toho večera neutábořili v kolonii obřích chlupatých pavouků. Ráno, ihned po probuzení mě napadlo:

„Ještě víc takových hrůz a napíšu o tom knihu!“

Pomyslná zlatá rybka bohužel nepochopila ironii a mé přání splnila. Seslala na nás zkorumpované policajty v opuštěné krajině jižního Ruska. A mně nezbylo než splnit slib, který jsem dal sám sobě, a knihu skutečně zkusit napsat.

Po naší výpravě, pracovně nazývané jako „dovolená“ , jsem si potřeboval trochu (víc) odpočinout. Jakmile jsem si doma pořádně oddychl, dal jsem se do přepisování zápisků do počítače.

Kafe – základ života.

Přepsaný deník se líbil každému, komu jsem jej dal přečíst. Tedy celému jednomu člověku. Pak jsem si dodal odvahy a rozeslal zápisky po svých známých. Úspěch byl značný. Ale jakmile jsem nesměle nadhodil, že bych rád svůj skromný deník vydal jako knihu, pochopení z řad čtenářů nepřišlo.

„Knihu? Víš, kolik je s tím starostí? A co když ti ji nakonec nikdo nevydá? Co když se kniha nebude vůbec prodávat?“

Otázky druhých nebyly úplně zcestné, nicméně odpovědi na ně neznal nikdo – ani mí skeptičtí známí, ani skeptický já. A tak jsem se rozhodl, že to zkrátka zkusím.

Mně osobně dělaly největší starosti obrázky do knihy. Cestopis s fotkama z mobilu? To je teprve výzva! Takovou knihu možná fakt nikdo nekoupí. Rozhodl jsem se trošku prozkoumat terén a vyrazil jsem do knihkupectví obhlédnout pár cestopisů. Každý jeden z nich zdobily ukázkové fotografie z drahých fotoaparátů.

„Místo takového foťáku bych koupil aspoň pět aut Škoda Forman,“ napadlo mně jako chudého studenta.

Konkurence v sekci cestopisů byla obrovská, ale touha vydat knihu ještě větší. Ale nenechal jsem se zastrašit. Jak šel čas, opravy textu pokračovaly… a pokračovaly:

Verze FINAL, FINAL2, prvni finalni verze, skoro final,… :-))

Po nekonečných úpravách jsem provedl první odvážný pokus – poslal jsem rukopis do nakladatelství. Trvalo dlouhé měsíce, než konečně dorazila odpověď:

„Dobrý den, děkujeme za zaslání rukopisu, ale bohužel nespadá do našeho edičního plánu.“

„Co to má ksakru znamenat?“ napadlo mě okamžitě. „No co, Rowlingové Harryho Pottera také odmítlo dvanáct nakladatelství. Zbývá mi tedy ještě jedenáct pokusů.“

A pokusy ubývaly – stejně jako chuť vydat knihu. Nakonec jsem se rozhodl, že to zkusím ještě naposledy. Blesková odpověď z nakladatelství Jota mi změnila život.

Pokračování příště…