Byl to můj úplně první cestopis, možná jsem se trochu bála, že bude plný suchých informací a zbytečných pouček. Nebyl. Bylo to jako kdybych seděla s autorem u piva a on mi prostě jen živě líčil všechny historky z cest. Pasáže hrozící tím, že budou nudné a pro čtenáře nezáživné se autor snažil vyšperkovat trochou toho humoru a nadsázky, takže jsem se i při nekonečných opravách Fáčka skvěle bavila (a to jsem žena). Občas jsem dokonce, zahanbeně přiznávám, vyprskla smíchy. Díky takovým momentům jsem se ke knize opravdu ráda vracela.
Palec nahoru dávám za mapu. Měla jsem trochu problém orientovat se v tom, kde muži právě vězí a mapa mi v tom při čtení skvěle pomáhala. Moc se mi také líbilo závěrečné shrnutí na konci knihy, jednak bylo vtipné a jednak mi pomohlo ucelit si myšlenky, dojmy a veškeré informace v knize obsažené.
Zpočátku mi trochu vadila (ne)kvalita fotek, ale postupem času mi došlo, že právě v tom je ta autenticita, že právě to ještě zesiluje ten pocit, že sedím s autorem někde u piva a on mi příběh líčí. Koneckonců, život není dokonalý a cestování čas od času také ne, právě to se podle mě Sabagiru povedlo ukázat. Nebojím se říct, že je kniha neobyčejná ve své obyčejnosti.
Nakonec tedy dávám 4 z 5! A těším se na další autorův počin 🙂
Celá recenze na http://comrzizrzi.cz/sabagiro-uz-ne/
Učitelka a překladatelka
***
Autor píše poutavě a nevím proč se zpočátku příběhu snaží maskovat to, že má smysl pro nadsázku, inteligentní humor a umí tak i psát. Na začátku knihy každý svůj vtípek nepochopitelně „zazdí/ zabije“ tím, že se za něj jakoby omluví. Snad, aby se nedotkl čtenářů bez špetky smyslu pro humoru v krvi. Což je chyba, protože (ani) knihou se nikdy nemůžete zavděčit všem. Naštěstí s počtem napsaných stran „pozapomene na omluvy“ a čtenář si bude moci jeho vtipné postřehy vychutnat.
Kniha může být cenným pomocníkem obdobným dobrodruhům, jako je autor a jeho kolegové z Formanu, při plánování podobných výprav. Protože pokud budete pozorně číst, narazíte na rady, které nelze získat jinak než zkušeností (ideálně cizí, pak to tolik nebolí ). Například pochopíte, že není moudré vypít úplatky pro celníky ještě v bezpečné vzdálenosti před celnicí, mít peníze a doklady v jedné šrajtofli a věřit v nesmrtelnost stařičkých vozů Škoda :).
Martin Surovec vás vezme na výlet, na který nezapomenete. Nechte se zlákat s touhou po dálavách a odvahou malinko hraničící s naivitou: vydejte se s Třemi mušketýry z Čech téměř až na konec světa. Pokud nemáte třetího do party, nezoufejte a prostě si ho sežeňte. Třeba na internetu jako Martin – žádné výmluvy :). … A pak se po zásluze svezete i lanovkou!
Celá recenze na https://knihazaknihou.cz/sabagiro-uz-ne/
Káťa a Verča, knižní blogerky
***
Knihu jsem začala číst… nešla jsem ani po noční spát… 😀 Je to perfektně napsané! Čte se to samo… Pro mě jako člověka, který rád cestuje, to je jak kdybych na výpravě sama byla. 🙂 Fakt je to napsané vtipně a poutavě! Smála jsem se snad každému přirovnání… Ale! Božeee, proč to má jen 129 stran! Mohlo to mít o 100 stran více! 😀 Pozitivní recenze na knihu jsou zaslouženě! Škoda opravdu, že to není delší a místa a zážitky více rozepsané. 🙂 Takto jsem teď načatá a musím začít číst něco dalšího. 😀
Andrea S., zdravotní sestra
***
Kniha se mi moc líbila, autorův humor i nadhled je parádní. Stejně tak líčení. Báseň též neměla chybu, až mi to připomnělo styl mé dcery.
Miluše S., učitelka základní školy
***
Tak jsem dočetla vaši knihu Sabagiro už ne! Díky vašim humorným slovním obratům to rozhodně nebylo nudné. Moc se mi to líbilo. Také jsem hodně procestovala, ale viděla jsem jen to pěkné v turistických částech, v jednom hotelu v Egyptě jsme dokonce nesměli opouštět areál. Jen k moři a hotel. Takže je pěkné, že jste ty státy ukázal z jiných úhlů než jsou turisté zvyklí.
Radmila I., autorka knihy Zakázané ovoce a Koloběh věčného dění
***
A něco z videorecenzí: