Tady se ode mě nejspíše očekává, že vyjmenuji dlouhý seznam získaných cen z nejrůznějších literárních soutěží, abych ve vás vyvolal pocit, že jsem opravdový spisovatel. Takový seznam bych zcela jistě napsal, pokud bych se podobných akcí účastnil. No, popravdě jsem se letos rozhodl situaci změnit a napsal jsem povídku do jedné neveřejné soutěže s tématem Poslední uzel. Slibuji, že po vyhlášení výsledků prozradím svůj výsledek a dílo nasdílím. Ne jak loni, kdy jsem se na to vykašlal. 🙂 Ale dost bylo řečí o soutěžích.
Podle internetové adresy webu mé jméno pravděpodobně odhadnete – ano, jmenuji se Martin Surovec. Narodil jsem se v Československu roku 1991 v malém městě Vsetín, kde jsem také vystudoval… ale ne, nebudu vás trápit životopisem, nejsme u pohovoru! Pojďme k něčemu zajímavějšímu.
Miluji cestování na vlastní pěst – ideálně s přítelkyní Míšou nebo s těmi nejlepšími přáteli. Teď už vím, jak se spí pod širákem v zemích jako je zkorumpované jihozápadní Rusko, čarovná Gruzie, starobylá Arménie, z druhé strany zeměkoule exotická Jamajka, tropické Kajmanské ostrovy, proslulá Kalifornie a z třetí strany naší planety Marocké království. Někde se začít musí, a tak jsem napsal knihu hned o první dobrodružné výpravě, tedy o Rusku, Gruzii, Arménii a dalších zemích. Napsání cestopisu mi zabralo s přestávkami dlouhé čtyři roky, proto kniha k mému životu už nějak tak neodmyslitelně patří. Proč mi to tak trvalo? Zčásti proto, že mi trvá všechno, zčásti proto, že jsem neměl patřičné zkušenosti a musel jsem se postupně „vypsat“. Ale o příběhu, jak celá kniha SABAGIRO UŽ NE! vznikala, zase někdy jindy.
