Odesíláme knížky jak šílení! :-)

Nebudu nic zastírat, ve dvou to jde zkrátka líp! A ne, Míša mi nepomáhá jen s posíláním knížek, ale dokáže snad každého pro knížku nadchnout a vymýšlí všelijaké zlepšováky – třeba jak okořenit věnování v knize, aby bylo vskutku originální. Ale víc teď nebudu prozrazovat. 🙂

Tak jsme se posunuli do další fáze. Kniha je na světě a kromě několika výjimek ji mají už všichni, kdo si ji nějakým způsobem zamluvili v uplynulých měsících.

Co bude dál?

Knihu obdrželo několik zkušených recenzentů, kteří v následujících dnech a týdnech zveřejní (alespoň to slíbili :-)) své názory na knihu. Booktubeři a instabookeři mě hned několikrát varovali, že bez obalu řeknou, co si o knize myslí. Ať prý nečekám žádnou chválu, pokud ta knížka bude stát za ho…uby. Tak jsem tedy zvědav. A pokud byste chtěli vidět přece jen nějakou recenzi už teď, tak tady jednu máte! 😉

Jo a to jsem chtěl ještě říct! O víkendu vyjde v regionálním tisku Valašský deník rozhovor o naší výpravě – jak celá kniha vznikala. Určitě koukněte o víkendu na internetu na Valašský deník nebo si v úterý kupte noviny. Dal jsem si na tom rozhovoru záležet. 🙂

Právě vyšla kniha SABAGIRO už ne!

Rusko, Gruzie, Arménie a další země očima mladého dobrodruha

Slyšte o knižní novince!

Důvod k oslavě 🙂

Ano, konečně dorazila – v plné své kráse. S potěšením můžu říct, že se mi kniha moc líbí. Grafička navrhla opravdu hezkou obálku, nikdo ji při výrobě a tisku díkybohu nezkazil, kniha je celkově kvalitně zpracovaná – nerozpadne se po přečtení pár stránek.

Anděl štěstí bude knihu doprovázet při jejím dalším životě

Takže už není na co čekat, objednávejte! 🙂

Co bude dál? Pojďme se spolu podívat na harmonogram:

Pondělí 27.5.
Začínám přednostně rozesílat dříve objednané knihy

Pátek 31.5.
Kniha bude dostupná ve všech dobrých knihkupectvích

Pátek 14.6.
Budeme pořádat přednášku o naší poslední výpravě Africká odysea v Obecní Knihovně Horní Lideč. Podrobnosti budou v brzké době upřesněny.

Týden 24. – 30.6.

Proběhne kurz přežití v divočině v jižním Maďarsku – o tomto experimentu pravděpodobně vznikne nějaký ten zápisek, který budu zdarma přikládat ke knize (i těm, co zakoupili dříve)

Chci být neustále v obraze!


Zrození knihy – trefa do černého!

Ahoj všichni, kteří sledujete můj profil! 😊 Co se stalo za poslední týden? Veškeré materiály jako obálka knihy včetně anotace, obrázek na předsádku i kompletní text opustily svou rodnou hroudu (můj počítač) a vydaly se na cestu do tiskárny (do Těšínských papíren). Sice s třídenním zpožděním, ale lepší pozdě než nikdy, lepší tři dny zpoždění než třeba tři a půl. V papírnách materiály pár dní postojí ve frontě, poté splynou v jeden celek a z toho se zrodí dalších 1499 potomků. Ano, správně, prozradím vám tajemství, náklad je 1500 kusů! 🙂

Datum vydání je 22. 5. 2019 (dle nejnovějšího odhadu).

Ale dost bylo řečí o tisknutí knížek, máme tady resty z minule – musíme dokončit příběh, jak kniha vznikala. Poslední článek skončil tím, že mi odpověď jednoho nakladatelství změnila život. Přišla mi pozitivní zpráva z nakladatelství Klika. Mají o knihu zájem. Ha, trefa do černého! Anebo že by to bylo tím, že si autor vydání knihy sám platí? 😊

Jasně, že je to tím, nejsem tupý osel! 😀 Ano, rozhodl jsem se vydat knihu samonákladem – profesionální grafik mi udělá přitažlivou obálku. Potenciální čtenář po jejím spatření nedokáže jinak než knihu otevřít a začít v ní číst. Text doladím s profi korektorem, který odstraní překlepy, chyby či špatně formulované věty. Nakonec s anotací pomůže odborník přes marketing, protože se jedná vlastně o jakýsi reklamní text.

Díky samonákladu neskončím jako někteří dočasně šťastní autoři, kterým knihu vydalo některé známé nakladatelství, ale pak v průběhu autoři třeba zjistili, že do výroby knihy nemůžou vůbec mluvit. Výsledná kniha nakonec kolikrát nevypadala podle jejich představ. A navíc se jejich miláček ani pořádně neprodává, protože nakladatelství knize neudělalo reklamu. A co všichni víme o knize, kterou nikdo nepropaguje? Pochopitelně nic, protože o knize přece nikdo nevíme. 🙂 A pokud by se kniha neměla číst, pak se nemusí ani vydávat.

Plán byl tedy na světě, teď už ho jen zrealizovat. Původně jsem myslel, že budu jen diktovat, kdo má co dělat. Ale ono to byla dřina pro všechny – i pro mě. S grafičkou jsme dlouhé týdny ladili obálku k dokonalosti, protože obálka je na knize po jejím obsahu to nejdůležitější.

Vůbec první nápad
Další z prvních pokusů

Další…

A další…

Jeden z návrhů, který se příliš nelíbil
Po mnoha dnech úprav konečně finální verze, která se mi opravdu zalíbila! Grafička Renata Jírová je opravdu skvělá!

A mezitím probíhala korektura. V textu, který se mi jevil bez chyb, se najednou našlo mnoho překlepů, ale i gramatických chyb. Zdálo se mi, že si korektorka chyby snad sama vytváří, aby měla co opravovat. Ale to se mi fakt jen zdálo – stačilo nakouknout do původního materiálu.

Následovala práce typografa neboli sazeče, který zdokonalil vnitřek knihy. To on má na starosti to, aby byla slova na koncích řádků správně rozdělena, aby na koncích či začátcích stránek nezůstaly osamělé konce či začátky odstavců, aby byly fotky v knize správně umístěny a mnoho dalšího.

Pak následovalo nekonečné ladění anotace ke knize (je určitě zajímavé kouknout, jak anotace vznikala, ale to až někdy příště, aby nebyl článek příliš dlouhý). Po nekonečných útrapách jsem dospěl k názoru, že by bylo mnohem snazší napsat další knihu než vymyslet těch pár pitomých řádků anotace, které mají člověka nalákat ke koupi.

Takže vidíte, že připravit knihu není otázka pár dnů. Ale nakonec se skutečně podařilo! 🙂 Už nebude trvat dlouho a výsledek bude k dostání ve všech dobrých knihkupectvích a zde na stránkách v e-shopu (již teď možno objednat).


Zazvonil zvonec a dnešnímu příspěvku je konec.

Chci vědět o každém dalším článku co nejdříve!

 

Zrození knihy – II. díl

Podobným způsobem vstupoval příběh do knihy 🙂

Ahoj všichni, kteří sledujete můj profil! 😊 Co se stalo za poslední týden?

  • Agáta Prachařová zveřejnila sms, která jejího muže osočuje z nevěry
  • Eva Longoria dopřála tělu čas: 10 měsíců po porodu syna se ukázala v bikinách
  • Velikonoční zajíček zmlátil agresora, který plivl na ženu

To jsou ale kraviny, že…? Ale stalo se i něco zajímavějšího. Místním zpravodajstvím Region Valašsko proběhla novinka, že „mladý cestovatel z Valašské Senice vydává svou první knihu“. Takže teď o tom už nevědí pouze ti, které každý den otravuji otázkami typu:

Já: „Která obálka je lepší?“

Oběť (například kámoš, kterého k jeho smůle potkám v obchodě): „Ta druhá.“

Já: „A nepřipomíná ti tak trochu starý školní atlas?“

Oběť: „Ani ne.“

Já: „Tak ani ne, nebo ne?“

Oběť: „No možná trochu jo… Víš co? Radši vyber tu třetí obálku.“

Já: „Dík za názor. A když už se ptám… co říkáš na tu anotaci? Poznáš z ní, že jde o cestopis? Pár lidí si myslelo, že je to fantasy, protože v ní píšu o obřích pavoucích.“

Oběť: „Buď v klidu, je to jasný cestopis.“

Já: „Počkej, ale ty přece dávno víš, že píšu cestopis…“

Oběť: „No…“ (Snaží se schovat za regál, aby nedostal další otázky.)

Sranda, že? 😀

Tak ale teď už ke slíbenému pokračování článku, jak kniha vznikala. Minule jsem stručně připomněl celou výpravu, nastínil jsem, kdy a jak se zrodila myšlenka proměnit obyčejné poznámky z cesty v celou knihu. Článek skončil tím, že mi odpověď jednoho nakladatelství změnila život.

K mému údivu mi nepřišla odpověď, jak netrpělivě celé roky čekali na úžasný rukopis nevídané kvality a že se teď konečně dočkali. Naopak mě šokovala zdrcující kritika, že se nejedná o žádnou knihu, ale o cestovní deník, kde stále dokola řešíme jen problémy s autem.

„Tak tos pos*ala! Já ti ještě ukážu!“ blesklo mi okamžitě hlavou.

Asi po dvou týdnech, až mě opustila největší zlost, jsem se dal do díla. Polovina vyprávění o opravách auta šla z textu okamžitě do pr…yč. Ano, uznávám, redaktorka měla pravdu, bylo to něco jako výlet opravářů automobilů.

Pak jsem si na skupině začínajících spisovatelů na Facebooku našel tzv. beta čtenáře. Jedná se o lidi, kteří si dobrovolně vaše dílo přečtou a poskytnou smysluplnou zpětnou vazbu. Poté, na základě konstruktivní kritiky, jsem komletně celý 100stránkový text převedl z nezajímavého minulého času do mnohem údernějšího času přítomného. Následovala změna nudných opisů rozhovorů na živé dialogy. V dalším kroku jsem přidal více zajímavých fotek a zaměřil se na jejich popisky – každý musel být zajímavý, vtipný, v ideálním případě obojí dohromady.

A pak jsem hledal dalšího kritického beta čtenáře, který by posoudil pokrok. Vybral jsem spolužačku ze střední, která se kritiky opravdu nebojí. Excelentní volba. Kniha se v mnohém posunula zase o kus dál. Následoval opět kontakt nakladatelství. A odpověď mi opět změnila život. Ono popravdě život změní víceméně každá událost – například sníte jablko a najednou žijete život, ve kterém nemáte hlad… 😊

(Pokračování příště)

Chci vědět o každém dalším článku co nejdříve!

 

Zrození knihy

Ilustrativní obrázek – výsledná kniha se bude pravděpodobně lišit. Asi o 100 %.

Minulý týden jsem poslal do světa zprávu, že vyjde kniha SABAGIRO UŽ NE! Chci vám všem moc poděkovat za projevený zájem – ať už ve formě „lajků“, sdílení příspěvku či objednávek knihy. Moc si toho vážím. A abyste se se mnou zatím nenudili, rozhodl jsem se sepsat, jak celá kniha vznikala – od prvního zápisku v cestovním deníku až po odeslání do tiskárny. Dost bylo řečí kolem, pojďme na to.

Jedna z investic před samotnou cestou byl obyčejně neobyčejný linkovaný sešit s tvrdými deskami. Vybral jsem si takový hezký s vysokými horami na obálce. Připomínal mi Velký Kavkaz – majestátního obra, kterého na své cestě do Gruzie budeme muset zdolat. Třiadvacetiletou Škodou Forman.

Cestovní deník jsem si rychle oblíbil, zaznamenával jsem si pečlivě každý den a počet popsaných stran rychle přibýval. Nedaleko ruského města Kursk nás překvapila střelba ze samopalu. Druhý den probíhal poněkud klidněji. Alespoň dokud jsme se toho večera neutábořili v kolonii obřích chlupatých pavouků. Ráno, ihned po probuzení mě napadlo:

„Ještě víc takových hrůz a napíšu o tom knihu!“

Pomyslná zlatá rybka bohužel nepochopila ironii a mé přání splnila. Seslala na nás zkorumpované policajty v opuštěné krajině jižního Ruska. A mně nezbylo než splnit slib, který jsem dal sám sobě, a knihu skutečně zkusit napsat.

Po naší výpravě, pracovně nazývané jako „dovolená“ , jsem si potřeboval trochu (víc) odpočinout. Jakmile jsem si doma pořádně oddychl, dal jsem se do přepisování zápisků do počítače.

Kafe – základ života.

Přepsaný deník se líbil každému, komu jsem jej dal přečíst. Tedy celému jednomu člověku. Pak jsem si dodal odvahy a rozeslal zápisky po svých známých. Úspěch byl značný. Ale jakmile jsem nesměle nadhodil, že bych rád svůj skromný deník vydal jako knihu, pochopení z řad čtenářů nepřišlo.

„Knihu? Víš, kolik je s tím starostí? A co když ti ji nakonec nikdo nevydá? Co když se kniha nebude vůbec prodávat?“

Otázky druhých nebyly úplně zcestné, nicméně odpovědi na ně neznal nikdo – ani mí skeptičtí známí, ani skeptický já. A tak jsem se rozhodl, že to zkrátka zkusím.

Mně osobně dělaly největší starosti obrázky do knihy. Cestopis s fotkama z mobilu? To je teprve výzva! Takovou knihu možná fakt nikdo nekoupí. Rozhodl jsem se trošku prozkoumat terén a vyrazil jsem do knihkupectví obhlédnout pár cestopisů. Každý jeden z nich zdobily ukázkové fotografie z drahých fotoaparátů.

„Místo takového foťáku bych koupil aspoň pět aut Škoda Forman,“ napadlo mně jako chudého studenta.

Konkurence v sekci cestopisů byla obrovská, ale touha vydat knihu ještě větší. Ale nenechal jsem se zastrašit. Jak šel čas, opravy textu pokračovaly… a pokračovaly:

Verze FINAL, FINAL2, prvni finalni verze, skoro final,… :-))

Po nekonečných úpravách jsem provedl první odvážný pokus – poslal jsem rukopis do nakladatelství. Trvalo dlouhé měsíce, než konečně dorazila odpověď:

„Dobrý den, děkujeme za zaslání rukopisu, ale bohužel nespadá do našeho edičního plánu.“

„Co to má ksakru znamenat?“ napadlo mě okamžitě. „No co, Rowlingové Harryho Pottera také odmítlo dvanáct nakladatelství. Zbývá mi tedy ještě jedenáct pokusů.“

A pokusy ubývaly – stejně jako chuť vydat knihu. Nakonec jsem se rozhodl, že to zkusím ještě naposledy. Blesková odpověď z nakladatelství Jota mi změnila život.

Pokračování příště…